Nejstarší panoptikum v Čechách

07.03.2013 | V roce 1967 se do národopisných sbírek Národního muzea dostaly fragmenty panoptika po Eduardu a Marii Stejskalových. Fragmenty představovaly voskové hlavy trpících nebo zemřelých žen anebo hlavy historických postav, římských vojáků, vyřezanou ježibabu nebo umírajícího Krista na kříži, který se hýbal na důkaz muk, která snášel.

Kromě hlav se u těchto „figurín“ dochovala jen zápěstí rukou a nohy od kotníků po chodidla. Největší pozornost vzbuzovala mořská panna, krásná bytost s pohyblivým hrudníkem znázorňujícím dýchání.

Proč je panoptikum součástí sbírek Národního muzea?

Po roce 1900 začala panoptika u nás jezdit jako doprovodná atrakce cirkusů. V první třetině 20. století i u nás bylo běžné, že cirkusy doprovázela panoptika, ale i kolotoče a jiné druhy zábavy. Čech Eduard Stejskal, který pracoval pro hamburský Hagenbeckův podnik s exotickými zvířaty, se rozhodl opatřit pro svou nastávající Marii z cirkusové dynastie Kludských jako svatební dar nějakou atrakci. Nejsa sám artistou, musel přinést do „cirkusácké“ rodiny odpovídající dar.

Bylo jím právě panoptikum. Protože ze svého pobytu v Hamburku panoptika znal, věděl, kde je zakoupit. 

Koupil tedy přímo v Hamburku „secondhandové“, tedy již používané panoptikum (tamtéž vyrobené), které vzniklo kolem roku 1890 a sám ho po celý život dopracovával a zveleboval svou řezbářskou, malířskou a všeumělskou tvorbou.

Panoptikum Eduard Stejskal koupil kolem roku 1920.

Co to vlastně bylo panoptikum a jak vypadalo?

„To jsme ze vzpomínek a zdrojů o podobných podnicích složitě rekonstruovali", říká Hanuš Jordan z Divadelního oddělení Národního muzea. Jisté je, že bylo rozděleno do několika částí. Ústřední částí byla prezentace tématiky náboženské – Poslední večeře Páně či utrpení Krista na kříži.

Dále tam byla zvlášť pro pány a dámy část zdravovědná, respektive slovy Bohumila Hrabala pohlavně zdravovědná, určená „pro šíření zdravotní osvěty“. Další části zobrazovaly morbidní výjevy, které přitahovaly pozornost - vražedkyně, oběť zavražděná opicí, žena umírající při těžkém porodu a podobně. Krom těchto částí zde byly představeny velmi různorodé exponáty: vycpaní exotičtí živočichové, mořské přírodniny nebo i paroží. Dalo by se říct, že se někdy vystavovalo „co dům dal“, respektive to, co mohlo přinést lidovým vrstvám nějaké rozptýlení.

Jak vypadala těla figurín vystavených v panoptiku?

Jak už bylo řečeno, dochovaly se pouze hlavy, ruce a nohy od kotníků dolů. Dcera Eduarda Stejskala vypověděla, že ostatní části těla byly tvořeny jednoduchou konstrukcí z dřevěných hranolů, na kterých bylo aranžováno oblečení. „Tyto kostýmy se až na drobné detaily nedochovaly, takže se můžeme jen dohadovat, jak vypadaly“, vysvětluje Hanuš Jordan.

Nejvíce je v panoptiku mužských vousatých hlav, které se pravděpodobně vyskytovaly v dioramatu Ježíš kráčející na Golgotu, respektive ukřižování Krista. Další mužské hlavy z výjevu Poslední večeří Páně se nachází v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích.

Právě v souvislosti s přípravou Muzea české loutky a cirkusu v Prachaticích Národní muzeum rozhodlo o restaurování aspoň části této výjimečné památky, která je v českém kontextu skutečně ojedinělá. 

Neexistuje totiž jiný srovnatelný soubor dochovaných částí panoptika takového stáří, navíc s důkazy o desetiletí trvajícím provozu atrakce.

V průběhu restaurování se díky rozboru materiálů zjistilo, že panoptikum je zhotoveno z parafínové hmoty s dalšími organickými příměsemi. Uvnitř jsou jednotlivé předměty vyplněné nařezaným papírem, který je v některých případech spojen s parafínovou hmotou.

Parafínová hmota se probarvovala a potom se patinovala, aby získala žádoucí odstín v barvě lidské kůže.

Dominantou hlav jsou skleněné oči, které vyráběla již od konce 19. století jedna hamburská firma.  V průběhu restaurování hlav se zjistilo, že tato firma stále existuje a vyrábí oči pro anatomické nebo zoologické preparáty. U několika restaurovaných hlav jsou tak vsazeny nové oči od stejné firmy, která vyráběla skleněné oči již kolem roku 1890, kdy „naše“ panoptikum vzniklo.

Pokrývku hlav tvořily většinou textilní pruhy s našitými pravými vlasy. U některých dalších exponátů jsou vlasy i vousy vypichovány přímo do hmoty a tam lepeny.

Některé z figurín v panoptiku byly mechanizovány – Ježíš trpící na kříži kýval pomocí jednoduchého mechanismu hlavou, stejně tak mořská panna (vystavená v Prachaticích) má pohyblivou hruď imitující výdechy a nádechy.

Bohužel se nedochovala fasáda panoptika, a to ani její zobrazení. Ze vzpomínek se ví, že na fasádě se nacházely ručně malované výjevy, které návštěvníky lákaly na to, co uvidí uvnitř panoptika. V roce 1967, kdy se panoptikum do muzea dostalo, už fasáda jeho součástí nebyla. Podle druhotných pramenů se dá usuzovat, že před panoptikem stával vyvolávač, který zval kolemjdoucí dovnitř, což se neobešlo bez teatralizace tohoto vystoupení.  Neexistují však informace o tom, že by někdo provázel celým panoptikem.

Zhruba do roku 1950 jezdil Eduard Stejskal s panoptikem pravidelně, a to zejména v oblasti severozápadních Čech v okolí měst Karlovy Vary, Teplice, Ústí a Děčín.

Atrakce se převážela vlakem a z nádraží dále zpravidla traktorem nebo nákladním autem. Převozních vozů bylo čtyři až pět. Panoptikum bylo prezentováno na poutích nebo cestovalo i jako samostatná produkce bez ohledu na místní akce.

Na základě dochovaného prošívaného obalu se můžeme domnívat, že jednotlivé části panoptika se po deinstalaci z dřevěných konstrukcí převážely právě v podobných, pro ten účel zhotovených obalech.

Propagace panoptika probíhala prostřednictvím plakátování, místního rozhlasu a inzerce v místním tisku. Pokud se právě konal nějaký náboženský svátek, tak se propagovala ta část týkající se náboženské tématiky, jindy se prezentovala „zdravotní“ část, zřejmě podle potřeby nebo aktuálních událostí.

Neexistuje žádný přímý důkaz toho, že by toto panoptikum jezdilo s nějakým cirkusem (což bývalo u těchto podniků ve své době zvykem). Naopak, fungovalo jako samotná atrakce.

Podle jednoho z pamětníků bylo panoptikum naposledy viděno v roce 1964 na pouti v Klatovech.

Jeho osud se však pomalu naplňoval již od padesátých let, kdy se do té doby volné živnosti včetně artistiky a přidružených „kočovných“ živností, musely stát součástí národního podniku. Stejně tak nástup masové televizní zábavy od počátku šedesátých let existenci podobných lidových atrakcí ukončil.

Část zrestaurovaného panoptika naleznou návštěvníci v Národním muzeu -  Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích.

(dan)

Diskuse